Zemřel Ozzy Osbourne. Tahle holá věta se prohnala mediálním světem rychlostí blesku a bylo to jako kdyby se svět na chvilku zastavil. Ozzy Osbourne, ikona nejen rockové hudby, ale i sympaticky starosvětského postoje, kultury a společnosti obecně, tu najednou není a přišla prázdnota, kterou nikdo jiný nedokáže nahradit. Nový Ozzy není a nebude. Není na to doba, není na to nastavená společnost, ani její hodnoty, které už nevytváří nadgenerační hvězdy, jež nejsou určeny jen k jednomu použití. Ozzy byl skutečný a fakt, že Black Sabbath kdysi nevytvořil žádný manažer a nebyli součástí byznysplánu, jim dodal odzbrojující uvěřitelnost. Dnes ji chápou všichni a fakt, že velké Ozzyho finále sledovalo skoro šest milionů lidí, svědčí o mnohém.
V lecčems mi současná rocková scéna připomíná přelom osmdesátých a devadesátých let. Tehdy taky vedle řady tvrdých kapel působily milióny hairmetalových formací. Vedle velikánů stylu jako Mötley Crüe, Guns n´Roses, Ratt, Poison nebo Warrant tady byly řady kapel jednoho hitu. Některé z nich během času dokázaly své kvality a přežily dodnes. Některé zazářily jako jeden z neonů na Sunset Boulevard a zhasly dříve než stačily něco kloudného vydat. Dnes je tomu stejně. Máme tu Mötley Crüe..
Aj bez znásilňovania vlastného mozgu, ktorý by sa zbytočne snažil vymýšľať nejaké originálne hudobné vzorce, vedia MAR DE GRISES poslucháčovi vytrieť sluch. Dôvod je až príliš jednoduchý – znejú sviežo a príjemne. Tretí štúdiový zápis „Streams Inwards“ obsahuje dosť vydarených a pohlcujúcich pasáží na to, aby ste sa pri tej typickej prebleskujúcej predstave toho, čo vás znova na ňom všetko čaká, na sústredené počúvanie tešili a prostí výčitiek svedomia nad odloženými povinnosťam..
Novinku této belgické kapely jsem začal poslouchat v naprosto klidném rozpoložení, tedy takovém, ve kterém mě zanechaly dojmy z poslechu předchodzího alba „Metallic Tragedy“. Pár slušných skladeb, líbivé vyhrávky, ale z celkového pohledu nic, k čemu bych se chtěl pravidelně vracet. Jenže první poslech nové desky „Symphony Of War“ moji pozornost napřímil jako krk kočky, která právě zaslechla myší ševelení. A každé další sjetí tento nečekaný úžas ještě prohloubilo. Album „Symphony Of War“..
Zimní verze festivalu Masters of Rock je jakýmsi předělem, od kterého se můžeme zase začít těšit na ten letní. Po minulém ročníku, kdy byla sestava kapel poněkud méně divácky atraktivní, se letos pořadatelé opravdu vytáhli. Nebylo divu, že hala Euronics se zaplnila do posledního místečka – Freedom Call jsou tu oblíbení, Paul Gilbert je kytarový bůh, Pretty Maids tu nebyli osmnáct let a díky poslední desce je o ně opět velký zájem, Stratovarius tu mají velkou základnu věrných fanoušků...no a Helloween? O těch až později. ..
Dostanete-li do rukou nové cédéčko osvědčeného interpreta, je vám milejší, když se z repráku line kolekce sice nových songů, ale přesně v takovém duchu, jak jste očekávali (a snad si i v duchu přáli)? Nebo dáte přednost tomu, když do posledního tónu netušíte, co za skopičinu se ještě může ozvat? Pokud hlasujete pro první možnost a zároveň netrpělivě vyhlížíte novinku moravské Hysterie, nejspíš vás hodně potěším. Na Hysterii je spoleh, kluci nejenže dodrželi tříletý cyklus, ale na svém třetím ..
Brněnští THIEF o sobě dali vědět minulý rok spoluprácí s Big Bossem (ROOT), když mu nahráli pár skladeb pro jeho povedenou sólovku „Doomy Ballads“. Už díky tomu bylo zřejmé, že, v do té doby neznámých mladících, nějaký potenciál vězí. Jura by si jen tak nějaké žabaře nepozval. Nyní se role obrátili, THIEF vydali desku a Big Boss je hostem...
K seriálům českých televizí je nutné přistupovat s mimořádnou obezřetností. Ta veřejnoprávní nebyla schopna přijít s něčím alespoň trochu zajímavým už dlouhá léta a o smysluplném využití koncesionářských poplatků můžou mluvit možná tak důchodci, kterým nudopudné seriály typu „Ach, ty vraždy!“, „Cukrárna“ nebo „Vyprávěj“ zřejmě vyhovují. Tamější dramaturgové sází na tu nejsprostší jistotu a nehodlají byť jen minimálně riskovat. Otázka jiná je, jakou jistotu představuje např. takový Dušan Klein..
Dánská Manticora má mezi znalci temné progresivní hudby velké jméno nejdéle od vydání „8 Deadly Sins“ a každá jejich deska doteď znamenala dílo, které se blíží dokonalosti. Je mi proto obrovskou záhadou, jak je možné, že se kapela už dávno nedostala do mnohem širšího povědomí fanoušků a ačkoli zasvěcení na ni pějí jen samou chválu, metalová veřejnost nějak pořád ne a ne dopřát kapele zasloužený a těžce vydřený úspěch. Proto jsem napjatě čekala, jak dopadne novinka, která by případně konečně mohla tohle prokletí prolomit. ..
Enslaved jednoducho nesklamú. Nepopieram, prierez ich tvorbou tu a tam odhalí isté kvalitatívne kotrmelce, kedy „to chodí dobře, jen to neseje“, vo výsledku ale takmer vždy išlo o diela, ktoré hrdo čneli nad väčšinou súdobej scény a kapela samotná bola v (aspoň širšom) centre záujmu fanúšika kvalitného blacku. A to si pritom v ich diskografii uvedomme absenciu niečoho, čo by sa dalo nazvať opusom magnum. ENSLAVED nemajú vlastný „Blackwater Park“, „Mandylion“, „Nemesis Divinu..
David Defeis je na metalové scéně obrovským pojmem, i když to platí spíše pro undergroundové posluchače, než pro ty komerčně zaměřené. Nikdy se mu totiž s VIRGIN STEELE nepodařilo prorazit do rockového mainstreamu, a to i přes nespornou kompoziční kvalitu svých nahrávek. Vedle neporovnatelně slavnějších MANOWAR (se kterými je pro svoji oddanost těžkému kovu neustále, avšak nemístně slučován) navíc působí navýsost důstojným dojmem. Jeho tvorba je díky specifickému rukopisu okamžitě rozpoznatelná,..
Pokud nepatříte mezi zrovna velké obdivovatele stoner rocku nebo psychedelického rocku, chcete-li, je nanejvýš pravděpodobné, že jste Monster Magnet objevili, stejně jako já, s jejich magnum opus, deskou „Powertrip“ z roku 1998. Tehdejší hit „Space Lord“, doprovázený dalšími singly typu „Powertrip“ a „See You In Hell“, dovedl album až ke zlatému lesku. Monster Magnet se právě s „Powertrip“ stali přístupnějšími pro masy a tak trochu opustili svůj prvotní, totálně zhulenecký výraz...
Heavy metal až za hrob a pokud možno ještě dál. V době, kdy bylo všem jasné, že i takoví MANOWAR jsou se svojí okázalou image dávno za zenitem snesitelnosti, přikvačili Švédové CRYONIC TEMPLE s vlastní dávkou metalového megapatosu a bláhovou vírou, že to ještě někoho bude zajímat. Háček (a zároveň vysvobození) byl v tom, že úsměvný mačismus ukrývala pouze lyrika, hudební složka se heavy metalovou ortodoxností inspirovala minimálně a vše naopak tíhlo ke vzletn..
V únoru letošního roku avizovala Panychida, že následovník debutového alba „Paganized“ se začíná hlásit o svoje místo na slunci. Mimo jiné zazněla i hláška, že důležitým aspektem alba bude „i představení nového zpěváka Vlčáka, který rozhodně posune Panychidu novým směrem“. Bývalý hlas kapely, nezaměnitelný krákor G.H.M., opustil Panychidu již před dvěma lety a působení zpěvandule Appii bylo pouze epizodní, a tak zkompletování sestavy bylo rozhodně dobrou zprávou. Nicméně pokud ..
Kyperská kapela ARRYAN PATH je projektem zpěváka Nicholase Leptose. Deska „Terra Incognita“ je druhým počinem tohoto uskupení. Je mnohem vyspělejší než debut „Road To Macedonia“ z roku 2004. Je to také album, které sklidilo nadšené ovace u řady metalových recenzentů, někteří z nich jej dokonce označují za událost roku 2010. A pokud někdo nedá na slova kritiků, možná podlehne osobě Bruce Dickinsona, který desku osobně doporučil slovy „Album, které stojí za poslech!“. Jo, Bruce má zatracenej recht!..
Už potřetí tu máme souboj ošklivých kreatur. Tím samozřejmě nemám na mysli majitele majestátních hlasů, pouze narážím na obaly desek pod hlavičkou Allen/Lande. To, co původně vypadalo jako jednorázový projekt, se zjevně všem zúčastněným zalíbilo natolik, že po „The Battle“ a „The Revenge“ přichází nejnovější „The Showdown“. První deska mě nadchla spojením dvou tak geniálních vokalistů, ale pořád jsem měla pocit, že by z toho šlo vymačkat ještě víc. Druhý díl pak byl docela zklamáním...
Pokud se dobře pamatuju, v hospodě, do který jsem léta chodíval, pouštěli v jukeboxu KOMUNÁL (tehdy ještě KOMUNÁLNÍ ODPAD) úplně všichni, od uhratejch puberťaček, přes huliče a skíny, až po metalisty nejtěžšího kalibru. Tak oblíbená tahle kapela byla a zřejmě ještě je, i když si myslím, že už má svý nejlepší roky za sebou, minimálně co se kvality kompozic týká. Posledním slušným albem pro mě bylo „Jedenáct hodin do útoku“. A je neodvratitelným faktem, že právě skladby vzniklé do roku 2004 tvoří tu nejlepší část..|
Dnes je 29.7.2025, svátek má Marta
|
| Úvodník: |
|
Odchod Ozzyho Osbournea jako symbol pádu rockového Olympu |
SKILL IN VEINS - Skill In Veins
|
[05.12.2010] [hodnocení: 7,5/10] |
MAR DE GRISES - Streams Inwards
|
[04.12.2010] [hodnocení: 8,5/10] |
MAGIC KINGDOM - Symphony Of War
|
[04.12.2010] [hodnocení: 9/10] |
WINTER MASTERS OF ROCK 2010 – 27. listopadu 2010 – Zlín, Sportovní hala Euronics
|
[03.12.2010] |
HYSTERIA - Zeptal jsem se Krista
|
[03.12.2010] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[02.12.2010] [hodnocení: 4,5/10] |
Okresní přebor (seriál TV Nova)
|
[02.12.2010] |
|
[01.12.2010] [hodnocení: 10/10] |
ENSLAVED - Axioma Ethica Odini
|
[30.11.2010] [hodnocení: 8/10] |
VIRGIN STEELE - The Black Light Bacchanalia
|
[29.11.2010] [hodnocení: 7/10] |
|
[28.11.2010] [hodnocení: 7/10] |
|
[27.11.2010] [hodnocení: /10] |
PANYCHIDA - Měsíc, les, bílý sníh - Moon, Forest, Blinding Snow
|
[26.11.2010] [hodnocení: 7/10] |
|
[25.11.2010] [hodnocení: 9/10] |
|
[24.11.2010] [hodnocení: 8/10] |
|
[23.11.2010] [hodnocení: 8,5/10] |